Nejlepší rady na dětský vztek aneb pošlete ho na samotku
- Vztek je normálním dětským projevem. Ale vydržet ho je někdy velkou zkouškou rodičovské trpělivosti Foto: Shutterstock.com3. listopadu 2015 06:05
Když se můj čtyřletý syn začne vztekat, není lehké se k němu nepřidat. A dvojnásob těžké to je, když ho záchvat zuřivosti odpovídající věku přepadne na veřejnosti, která lačně čeká, kdy mi rupnou nervy a začnu ječet taky nebo kdy ho seřežu. Neudělám ani jedno, už před lety jsem se staršími dětmi pochopila, že to nezabírá. Co se mi osvědčilo?
Nesmíte ustoupit. Nikdy!
...Autor: Shutterstock.comZe všeho nejúčinnější je, když rodič trvá na svém. Ustoupit, když dítě rudne vzteky, je snazší, ale nedělejte to. „Jakmile dítě jednou zjistí, že když je ve vzteku hodně vytrvalé, uspěje, bude to zkoušet příště o to víc,“ poradila mi už kdysi Zuzana, matka tří více či méně vzteklých dětí. Tohle všechno ale musíte zvládnout v klidu. Jinak to nefunguje, protože i vaše vzteklá reakce bude malým dětským vítězstvím, pro které bude stát za to se příště vztekat znovu.
Pošlete dítě na samotku
S hyperaktivitou svého dítěte se musíte naučit pracovat.Autor: profimedia.czTohle je rada vhodná pro děti dejme tomu od tří let výše: pošlete vzteklé dítě někam pryč, ale ne moc daleko. Mně ji kdysi dal psychoterapeut Hynek Jůn z organizace APLA, která se věnuje autistickým či hyperaktivním dětem, coby radu pro zkrocení divokého syna. Zní to drsně, ale v praxi to tak hrozné není, a navíc to funguje – potomka, který se zalyká vzteky, pošlete na chvíli do chodby. Místo, kam ho vykážete, by nemělo být moc zábavné a trest by zároveň neměl trvat moc dlouho. Tříleté dítě by nemělo být na samotce déle než dvě tři minuty, pětileté pět minut, starší děti maximálně deset minut.
Mluvíte s neandrtálcem
...Autor: Shutterstock.comVaše dítě se sice vzteká, ale jinak je celkem roztomilé, tak jakýpak neandrtálec? Nepochybujte a zkuste to, radí Harvey Karp, autor knížky Nejšťastnější batole v okolí. Jak na to? Ze všeho nejdříve dejte potomkovi najevo, že chápete jeho vztek, ale že na situaci jako takové bohužel nemůžete nic změnit. A pamatujte si: žádné složité věci nebo nějaké vysvětlování. Naopak – vystačíte si s minimální slovní zásobou, klidně s jednou větou, kterou budete opakovat stále dokola. "Chápu, že tě štve, že nemůžeš strkat hřebík do elektrické zásuvky, ale nejde to. Ne, nejde to, je mi líto. Chápu tě..."
Neodvádějte pozornost
...Autor: Shutterstock.comMnoho rodičů se vzteklou scénu snaží přerušit tím, že odvedou pozornost potomka jinam. Zatímco dítě leží vzteky modré na zemi v hračkářství, matka švitoří, že se půjdou podívat ven na ptáčky, a dodává: „Co kdybychom koupili ještě tohle autíčko?“ Odborníci jsou hned dvakrát proti – odváděním pozornosti se dítě neučí zvládat frustrující situace a podplácením si kopou rodiče hrob, co se úspěšné výchovy týče.
Zachovejte poker face i před veřejností
...Autor: Shutterstock.comKdyž se moje malé dítě změní na veřejnosti ve vztekajícího se neandrtálce, jsem za pár vteřin zbrocená potem a ochotná potomka někomu věnovat za odnos. Jelikož však zatím nikdo zájem neprojevil, zkouším to zatím jinak: prostě vydržet. Přiznávám, u nejstaršího syna mi občas nervy ruply a lidi nelidi křičela jsem na něj a i nějaké plácnutí padlo. Nikdy to k ničemu dobrému nebylo. Dítě se neuklidnilo, já jsem se klepala ještě půl hodiny. Uspokojilo to snad jen kolemjdoucí bažící po trestajícím rodiči. Tak tohle už nedělám. Snažím se zůstat v klidu (alespoň navenek), opakuju nějakou tu větu jako mantru a trvám na svém. Co si kdo myslí, je mi jedno.