Pro ženyReceptyBleskAha!Reflex
Přihláška nebo registrace
Můžete použít login z jiných webů Czech news center





obnovit heslo+

Pro rodiče: Aby vaše výchova nebyla samé "ne". Co říkat místo toho?

Děti potřebují mít pocit, že jejich požadavky jsou alespoň někdy brány vážně
Děti potřebují mít pocit, že jejich požadavky jsou alespoň někdy brány vážně
Foto: Shutterstock
3. března  2016 
 06:00

Určitě jste to zažili také: děti vás od rána do večera zaplavují dotazy a požadavky a vy už se k večeru zmůžete jen na prosté a jednoduché: "Ne." A najednou si uvědomíte, že to říkáte skoro stejně tak často, jako dýcháte. A většinou odpovídáte na stejné otázky dokola. Co zkusit odpovědět trochu jinak? Možná to bude efektivnější.

"Ne" poprvé. Místo toho, co nedělat, řekněte, co dělat

Toto "základní ne" si můžeme představit před jakýmkoliv slovesem: neházej hračkami, nerozlévej vodu, nešlapej po kytkách, nebouchej bratříčka, neber mu hračku. Zkuste to otočit: místo na věci, které dítě dělat nemá, se zaměřte na to, co se dělat má, respektive co je správné. "Jídlo se jí, nehází se na zem." "Květiny potřebují růst, budeme se k nim chovat jemně." "Za chvíli si s tou hračkou budeš moct hrát." Malý krok pro vás, velký pro vaši výchovu.

 

"Ne" podruhé. Místo toho řekněte: Až doděláš X, můžeš dělat Y.

Už se můžu dívat na pohádku? Už půjdeme ven? Už přijde táta? Můžu jít do vody? Můžu si dát bonbon? Předškolní děti ještě nemají úplně jasno v tom, kdy je dopoledne, kolik hodin zbývá do večera, a leckdy si neuvědomí, jestli dnes už byly venku nebo ne. Dá se jim ale dát jisté vodítko: "Až se naobědváme a odpočineš si, půjdeme ven." "Až se venku setmí, přijde tatínek." "Až se brácha vrátí z florbalu, bude pohádka." Tuto strategii můžete směle používat u starších dětí: "Až vyneseš koš, můžeš si zajít za Adamem." Děti dostanou ujištění, že o svou aktivitu nepřijdou, a ty mladší i představu, co mohou do té doby stihnout. Že má třeba cenu vyndat si hračky a pohrát si.

"Ne" potřetí. Místo toho řekněte: "O tom si budeme muset pořádně promluvit."

Některé otázky nás prostě zaskočí. Když se vás dítě zeptá, jestli může jít zítra ze školy samo domů. Do té doby ho pochopitelně vždycky doprovázel někdo dospělý, protože to má dvě stanice autobusem. Nebo jestli si může skočit do krámu pro cornflakes. Jestli může zůstat odpoledne samo doma. V první chvíli vám možná vytane na mysli, že je ještě příliš brzy – a "asi ne" je odpověď, která je sázkou na jistotu. 

Děti potřebují mít pocit, že jejich požadavky jsou alespoň někdy brány vážně
Raději nic neriskovat než to povolit předčasně. Možná kdyby měl člověk víc času promluvit si o tom s dítětem (proč to chce a jak si to představuje) a s druhým rodičem (co on si o tom myslí a zda je fajn dát dítěti šanci udělat takový krok k osamostatnění), došel by k závěru, že je lepší názor přehodnotit. A udělal by určitě dobrou věc. Ne vždy máme ten luxus každou prosbu našich dětí takto promýšlet. Občas bychom to ale udělat měli. Svým dětem dáme najevo, že jejich požadavky bereme na vědomí a že o jejich požadavcích přemýšlíme.

Diskuse ke článku

.