Výchova dcer v Čechách: Musí být všechno růžové nebo ne?
Pamatujete si na hračku našeho dětství? Na velkou nákladní tatru v jasně oranžové barvě, na které se dal vozit písek, stejně tak uvezla i poměrně statné dítě? Kluci i holky ji milovali bez ohledu na pohlaví a oblibě se těší i dnes, kdy se začala znovu vyrábět. Ale nedosti na tom – výrobce se rozhodl jít proti dnešní genderově vyrovnané době a na trh vrhl tatru modrou pro kluky a pak jasně růžovou pro holky.
Tak jo, přiznávám se. Kdysi jsem růžovou odmítala. Mikinu téhle barvy, kterou jsem dostala ve čtrnácti k Vánocům, jsem se tajně pokoušela přebarvit na černou. Moc to nešlo, nápis s názvem příšerné klučičí kapely The New Kids On The Block prosvítal i po trojím povaření v temném odstínu.
A dneska? Mám růžový svetr, růžovou sukni (nemusíte se bát, dohromady je nenosím) a taky můžu klidně naplnit pračku oblečením malé dcery, v němž růžová v několika odstínech hraje jasný prim. Protože Josefína se růžové barvy vážně nebojí. Nebo – vzhledem k tomu, že jí je půl roku – nebojím se já. Snad mi to jednou nevyčte.
Chtěla jsem být trochu avantgardní, a tak jsem jí na zimu pořídila tmavě modrou čepici. Asi tak třicátý komentář "jé, to je hezký chlapeček!" mě zlomil. I když jinak měla bílou kombinézu a dost možná vykukoval i kousek růžové mikiny. Zasedla jsem k počítači a přes internet objednala čepici tak růžovou, že nemůže být pochyb.Nechtěla jsem skončit jako má sestra, která u své dcery od narození vyhlásila bojkot růžové, ale pak si stěžovala, že dceru všichni mají za chlapečka. No bodejť, vypadala jako Lojzík se sousedství, protože k tomu měla i krátké vlasy.
Táta a miminko: Originální fotky novorozence, které stojí za vidění
Nezajímavých fotek miminek, která na nich vypadají jedno jako druhé, je plný svět. Jak to udělat jinak? Někdo na to jde návštěvou fotografa, který…celý článek
Jasně – já vím, že říci, že holčičky se od kluků liší tím, že mají růžové šaty a dlouhé vlasy, zatímco krátkovlasí kluci běhají v modrých kalhotách, je skoro pitomé. Ostatně i mí synové měli svého času dlouhé vlasy, a pokud budou chtít něco růžového, mají to mít. A naopak.
Beztak to v oblečení není. I z holčičky v růžovém může vyrůst sebevědomá holka, která si nenechá nic líbit, bude se umět prosadit a nebude žádná pipina. Je to jen barva, nic jiného.
A pokud jde o tu růžovou tatru, to nemuselo být. To už je i na mě trochu moc. Moje vášeň pro růžovou a její varianty totiž končí u oblečení. Růžová autíčka, mašinky nebo růžové nářadí pořizovat nehodlám.