Malí nešikové: Když děti nemůžou za to, že jsou levé

Jestli máte doma dítě, které je na tom stejně, a vy mu vyčítáte, že je to nejnešikovnější dítě pod sluncem, zabrzděte ve svém úsudku. Opravdu za to třeba nemůže, podobně jako Daniel Radcliffe, představitel Harryho Pottera. Jako kluk ošklivě psal a dodnes si prý neumí zavázat pořádně tkaničky. I proto nevzpomíná na školu v dobrém. Trpěl totiž diagnózou dyspraxie neboli syndromem nešikovného dítěte. Zvedáte obočí a nechce se vám věřit, že něco takového existuje? Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že existuje. Můj nejstarší syn tuhle diagnózu má, a když chodil do základní školy, trpěl tím opravdu nesmírně. Byl terčem posměchu a musel se s tím pěkně poprat. Dnes už je to lepší, i když to nikdy nebude nic moc.

Co to vlastně je – dyspraxie?

Jde o jednu ze specifických vývojových poruch učení a je méně známá než dyslexie nebo dysgrafie. A stejně jako ty i dyspraxie postihuje spíše kluky nebo holčičky. „Vysvětluje se to větší citlivostí mozku u chlapečků v prenatálním a perinatálním vývojovém stadiu (v děloze a při porodu). Mozek chlapců je náchylnější k drobným poškozením, která se projevují jako specifické poruchy učení či poruchy pozornosti a hyperaktivita,“ vysvětluje dětská psycholožka Tereza Beníšková. Co to v praxi znamená? Dyspraxie je specifická porucha pohybové koordinace a patří do ní porucha hrubé a jemné motoriky a specifická porucha řeči způsobená malou obratností svalů zodpovědných za mluvení. „Děti postižené touto poruchou mají spoustu problémů, nejde jim jíst lžičkou, hůře si zapínají knoflíky, těžko se učí jezdit na kole, házet a chytat míč a ve školním věku psát,“ vyjmenovává psycholožka.

Diagnóza vám ulehčí život

Alespoň v tom, že nebudete na dítě křičet, když zase něco rozbije nebo když bude škrábat jako kocour. Neobratnost, nešikovnost je něco, za co vážně nemůže a může být kvůli tomu i vyřazeno z kolektivu. Odhaduje se, že lehkou formou dyspraxie trpí asi 20 procent dětí, těžkou formou dvě až tři procenta. „Diagnostika zahrnuje psychologické a speciálně pedagogické vyšetření, vyšetření logopedem, pozorování rodičů a učitelů. Někdy je zapotřebí neurologické vyšetření a vyšetření očním lékařem,“ dodává psycholožka. Snažit se zjistit, proč je vaše dítě nemehlo, tedy stojí za to – budete aspoň vědět, na čem jste.

Dá se s tím něco dělat?

Nic moc – syndrom nešikovného dítěte se nedá vyléčit, maximálně můžete zmírnit některé příznaky. Dítě se může naučit lépe ovládat svoje tělo, mít přesnější představu svého tělového schématu, takže nebude pořád narážet do rámu dveří a taky se do nich líp trefí, naučí se lépe odhadovat vzdálenost atd. „Dá se natrénovat lepší koordinace pohybů, lze pracovat na vnímání doteků a zlepšit hmatovou citlivost, třeba tak, že dítěti zavážete oči a ono bude ohmatávat různé předměty a hádat, co to je. Užitečné je dotýkání se všeho druhu – mazlení, hlazení, masáže, plácání, tleskání atd. Na zlepšení koordinace těla je výborná i dětská jóga, při které se dítě naučí vnímat polohu svého těla a regulovat ji, ovládat vlastní dech a uvědomovat si sama sebe,“ dodává psycholožka Beníšková. A co vy – máte zkušenost s nemotorností dítěte a co vám pomáhá?