Pro ženyReceptyBleskAha!Reflex
Přihláška nebo registrace
Můžete použít login z jiných webů Czech news center





obnovit heslo+

Mám jedno dítě radši než druhé. Co mám dělat?

  • Milujete všechny svoje děti stejně?
    Milujete všechny svoje děti stejně?
    Foto: Figaro
    5. ledna  2016 
     06:00

    Každá máma by měla své děti milovat naplno a nedělat v lásce žádné rozdíly. To zní přece logicky. Jenže svět není ideální a takhle to někdy zkrátka není. Naše kolegyně má tři děti a je přesvědčená, že je miluje všechny stejně. Nebo spíš každé jinak. Ale ani míň, ani víc. Prostě jinak. "A i kdybych měla pocit, že mám mezi nimi jednoho favorita, nikdy bych to neřekla nahlas," říká. 

  • Bolí to i velké holky

    tchyně

    Moje babička to udělala. „Stejně mám nejradši Honzu,“ odbourala kdysi svou nejmladší dceru přiznáním, že dává přednost svému synovi před dalšími třemi dětmi. A přestože moje teta byla už dávno dospělá, z takové hlášky se dostávala několik let. Nakonec babičce sice odpustila, ale my se na ni kvůli necitlivosti zlobili pěkně dlouho a dodnes nad tím kroutíme hlavou. Jsem ráda, že moje maminka nikdy nic takového neřekla.

  • Láska bez podmínek

    ...

    Vlastně tomu nerozumím. Jak někdo může mít jedno dítě radši než druhé? Jasně že každé je jiné a s jedním se možná natrápíte víc než s jiným, ale přece se mi láska nezmenší jen proto, že jsem se kvůli nejstaršímu synovi do jeho tří let nevyspala, druhý syn mi zničil vybavení celého bytu a dcera nezvládala učení. No a co?! Říká se tomu bezpodmínečná láska. A při ní jde o to, že dotyčného milujete se vším všudy, ať je jakýkoliv. I když moji potomci nejsou vždycky vzorní, dělají chyby a někdy komplikují život sobě i mně, můžu na ně být naštvaná, chvílemi zklamaná, ale pořád je mám ráda. (Přiznám se, že takhle mi to funguje jen s dětmi, u mužů to mám trochu jinak.) Jenže takhle hladké to některé mámy nemají. I když by fakt chtěly, srdci neporučí. Nám se se svým „tajemstvím“ svěřila jedna maminka a jedna nemilovaná dcera.

  • Přiznání aneb jsem krkavčí matka?

    ...

    Čtyřicetiletá Kateřina si nedokáže pomoci, ale sedmiletého syna má asi ráda méně než jeho mladší sestru. "Nejsem na to moc pyšná, ale neumím to změnit. Můj sedmiletý syn Martin je totiž tak podobný mému ex, že je pro mě těžké na něj nebýt tak trochu pořád naštvaná. Je stejně panovačný, ukřičený a sebestředný jako jeho otec. Navíc vypadá úplně stejně. Vím, že je to moje vlastní dítě, ale nemůžu si pomoct,“ přiznává Kateřina, které se vztah k synovi brutálně zhoršil po rozvodu s mužem, který jí byl opakovaně nevěrný. Když se jí pak v novém vztahu narodila malá Amálka, celé se to ještě zkomplikovalo. "Ona je takové naše sluníčko. Nikdy nebrečí, hodně se usmívá a je prostě pohodová. Někdy si říkám, že bych měla jen s Frantou a Amálkou snadnější život, ale Martin je také můj,“ svěřuje se Kateřina. Zároveň ale přísahá, že by to synovi nikdy neřekla a snaží se oběma rovněž věnovat stejnou pozornost. 

  • Doufala v syna, k dceři nemůže najít cestu

    Dnešní doba přeje mamánků, děti se svými rodiči bydlí až do 27 let

    Linda si už někdy v šesti letech uvědomovala, že se k ní máma chová jinak než ke staršímu bratrovi. Procházely mu všechny průšvihy i špatné známky. S ním se máma mazlila a k narozeninám i Vánocům dostával všechno, na co si ukázal. Prostě klasický mámin mazánek. Linda je už dávno dospělá, ale ještě se z toho nevzpamatovala. „Řeknu vám jeden naprosto typický příklad. Když k nám přijela na návštěvu teta z jižních Čech, slyšela jsem přes zavřené dveře mámu, jak jí říká, že jsem takovej nepovedenej pokus. Že vlastně ani druhé dítě nechtěla, a už vůbec ne dceru. Aleš (můj brácha) je prý na rozdíl ode mě takové sluníčko, miláček a její radost. Já jsem divně zamlklá, nudná a pořád brečím,“ vypráví se smutkem v hlase. Linda musela dva roky chodit na terapii a s psychologem řešila vztah matka-dcera. Nechtěla prý, aby se její problémy jednou podepsaly na dětech.

  • Jak se naučit milovat vlastní dítě

    ...

    V první řadě je třeba si přiznat, že takový problém máte. Uvědomění si toho, že své dítě dost nemilujete, může vyvolat pocity viny, že nejste dost dobrá matka.

    Pokud jste připustila, že nejste vůči svým dětem tak úplně spravedlivá, je třeba udělat druhý krok a začít pátrat, proč to tak je.

    Najděte si alespoň jednu pozitivní vlastnost nebo schopnost svého dítěte, a na tu se zaměřte.

    Vzpomeňte si na radost a příval mateřské lásky, když se dítě narodilo, když bylo ještě malé miminko, bezbranný tvoreček zcela odkázaný na vaši péči.

/
Autor: Majka Dvořáková

Diskuse ke článku

.