Pro ženyReceptyBleskAha!Reflex
Přihláška nebo registrace
Můžete použít login z jiných webů Czech news center





obnovit heslo+
Zlatíčka 2016

Skutečné vzory dětí? Budete se divit! Nicholas Winton, Jágr i vlastní děda

  • Slavný hokejista a ještě k tomu slušňák? Taky vzor
    Slavný hokejista a ještě k tomu slušňák? Taky vzor
    Foto: MICHAL ŠULA/MAFRA/Profimedia
    Sdílej na facebooku
    2. ledna  2016 
     06:00

    Můj patnáctiletý syn mě nedávno dojal. Řekl mi, že nechápe, proč jeho spolužáci na své rodiče tak nadávají. A že jsem jeho vzorem. Což je velká pocta vzhledem k tomu, že jsem coby matka poněkud chaotická a rozhodně nestíhám všechno tak, jak bych si ve vztahu ke svým dětem představovala. Tím spíš, že on není nějaký zakřiknutý chlapec, který by dělal, co mi na očích vidí, a nedokázal dát zostra najevo, co se mu nelíbí. Podobně na tom budou i další rodiče, ať už to tuší nebo ne. Kdo jiný kromě nás je pro naše potomky vzorem? A jak se případně stát dobrými vzory? 

  • Budu jako rytíř Jedi! Nebo jako Jágr?

    Již brzy se s ním setkáte opět v kinech

    Čím menší dítě, tím spíše bude hledat vzory spíše v nadpřirozených hrdinech, přitom ani jejich příběh nemusí znát – pětiletý kluk se tak může stát nadšeným fanouškem Spidermana, aniž viděl jediný film s tímto ochráncem slabých. Takovým vzorům mocně napomáhá i hračkářský průmysl. Teď vcelku logicky přichází vlna hrdinů spjatých s novým dílem vesmírné ságy Star Wars. 

    Dalšími oblíbenými dětskými hrdiny jsou sportovci: v Česku zejména hokejisté a fotbalisté – podle toho, kterým se zrovna více daří. Případně modelky. Nebo třeba herci a herečky. 

  • Malá anketa aneb jak to má vaše dítě?

    Zachránce židovských dětí z československa sir Nicholas Winton

    Na to, jaké jsou jejich vzory, jsme se zeptali i několika dětí rozličného věku – tady máte výběr z odpovědí.

    Richard, 18 let: Nicholas Winton, jenž za války zachránil přes šest stovek židovských dětí, které dokázal dostat z Československa do Anglie. Když jsem ten příběh poprvé slyšel, úplně mě to dojalo. A líbí se mi, že to nebyl žádný superhrdina, ale vlastně původně úplně obyčejný člověk. 

    Karolína, 16 let: Líbila se mi moje jmenovkyně, modelka Karolína Kurková, která pracuje vlastně od dětství a dokázala se prosadit v zahraničí, ale už je mi jasné, že se jí nevyrovnám. To už bych musela taky pracovat a předvádět, ale tady to dělat nechci a asi na to ani nemám, takže se chci věnovat spíše škole a ve volném čase tancování a pak uvidím. 

    Jakub, 8 let: Hraju fotbal, a tak bych jednou byl rád stejně slavný jako Pavel Nedvěd, který je navíc taky bohatý, protože je šikovný i chytrý. 

    Mikuláš, 14 let: Můj děda, protože se o naši rodinu pořád stará, i když se od nás táta – jeho syn – odstěhoval. Pomáhá mámě opravovat různé věci v bytě, bere mě a bráchu na výlety a dovolené, aby si máma odpočinula nebo si mohla někam vyrazit. 

    Dominik, 10  let: Jaromír Jágr. On už sice není nejlepší hokejista na světě, protože není nejmladší, ale hrozně se zajímá o dění ve světě, nebo třeba o nemocné dětí, což nemusí. 

    Janka, 12 let: Mně se strašně líbí youtuberky, které mají videoblogy o módě a účesech a o tom, jak žijou. Chtěla bych to dělat taky, ale táta s mámou mi to nechtějí dovolit. 

  • Jak to vidí psychologové?

    ...

    Jsou vlastně vzory v životě potřeba? Psychologové jsou zajedno: rozhodně ano. A kdo jím může být? Vlastně kdokoliv. "Vzor je osoba, přesněji řečeno obraz osoby, kterou obdivujeme, milujeme, které se snažíme vyrovnat či přiblížit. Může být skutečná i smyšlená, člověk žijící i někdo, kdo žil před tisíci let. Obdivovat můžeme celou osobnost, ale stejně tak si můžeme vážit některého rysu, vlastnosti – houževnatosti, síly, moudrosti, laskavosti, inteligence či třeba smyslu pro humor. Vzor, který si volíme, trvale ovlivňuje naše postoje, hodnoty, způsoby vnímání světa, zpracování zkušeností, spolurozhoduje o našem chování a jednání," napsala psycholožka Kateřina Rodná na webu Moje psychologie. 

    Podle ní si vzory obvykle nevybíráme úplně vědomě. "Konkrétní člověk nás něčím oslovuje, snad je nám v něčem podobný, a proto je pro nás přitažlivý. Kromě nevědomě volených vzorů si ale v některých životních etapách vybíráme cíleně. To se týká hlavně dospívání, kdy se snažíme být zralejší, než jsme. Hledáme symboly, které bychom si přisvojili, jež by našemu okolí jasně ukázaly, kam patříme, v co věříme a s čím se identifikujeme," vysvětluje, kde se bere až zarážející uniformita skupin pubertálních dítek – zatím nejde o podtržení vlastní jedinečnosti jako takové, ale o odlišení se na základě příslušnosti k nějaké skupině s jasně čitelnými symboly.

  • Jeden vzor nestačí!

    ...

    Tak, jak se vyvíjíme my sami, mění se podle psycholožky Kateřiny Rodné postupem doby i naše vzory. "V dětství jsme obdivovali tatínka, později staršího sourozence, pak mladíka ze sousedství, který dokázal rozebrat a někdy i složit motorku, trenéra a nakonec, když jsme se stali sami rodiči, možná i mladíkova otce, který to se svým technicky zdatným synkem vydržel. Držet se celý život jednoho vzoru by nám neprospívalo."

  • Jak se stát dobrým vzorem

    Děti a domácí práce

    Odborníci se shodují také v tom, že nakonec nejvíce děti ovlivní ti, kdo jsou jim nejblíže – tedy rodiče. A ti by se proto měli snažit, aby byli vzory dobrými. A to třeba tím, že se budou sami chovat tak, jak by chtěli, aby se chovali jejich potomci – týká se to zdravého jídla stejně jako třeba nadávání nebo lenošení před televizí. Měli by také být otevření jak vůči svým dětem, tak vůči novým zkušenostem, netajit se se svými úspěchy i neúspěchy. Více než slova však působí činy, jakkoli to zní banálně.  

  • Co si příště odpustit

    ...

    Nechtějte, aby byly děti stejné, jako jste vy, i kdybyste si mysleli, že jste nejdokonalejší na světě nebo že víte všechno stokrát lépe než ony samy. 

/
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.